Když chce fanoušek rychlokvašky, nemůže čekat úspěchy...

Proč český fanoušek čím dál častěji na stadionu skanduje "Trenér ven! Trenér ven! Trenér ven!" místo toho, aby opravdu fandil? Proč nemáme trpělivost úspěch budovat a místo toho jej očekáváme?

Proběhlo 7.kolo fotbalové 1.Ligy a na stadionech už se honosně nese skandování "Trenér Ven! Trenér Ven! Trenér Ven!" Skandování z úst fanoušků, kteří ještě blahoslaveně trenéra před pár měsíci vítali jako skvělou posilu.

Trenér pražské Sparty Zdeněk Ščasný byl dnes vyhozen, protože panstvu 4.místo za 4 výhry, 3 remízy a jen jednu jedinou prohru nestačí! Spartu nemusím, ale upřímně, tento krok, který si přálo mnoho samotných fanoušků Sparty považuji za absolutní a nepochopitelnou degradaci jakékoliv snahy o úspěch.

Nejde však jen o Spartu. Jde o tak trochu již národní tradici. A podle mě, za kvalitou českého fotbalu mohou svým rychlokvašným uvažováním právě fanoušci. A vedení klubů, které se jim snad chce z nouze natolik zalíbit, že je chválí za ničení stadionů, že je poslouchá jak pes svého pána na povel.

Zasloužíme si jako národ za své očekávání úspěchu vůbec nějaký úspěch? Možná ano, spíš asi ne. Dokud nepochopíme, že se úspěch, musí budovat. Ať už jde o fotbal, rodinu, společnost jako takovou.